Strach a vděčnost na nemocničním lůžku

11. srpna 2006 v 11:00 | Filip Černý
Komentář- psáno pro MFDNES
Byla to banální operace slepého střeva a ta nejobvyklejší komplikace. Zánět v ráně, skrz kterou se doktoři do mě dostávali. Bylo mi divné, že se nemůžu kvůli bolesti pomalu postavit na nohy, ale lékařům to divné nepřišlo. "Fakt můžu jít domů, i když to tak bolí?" ptal jsem se několikrát, ale všichni jen kroutili hlavou, že jsem nějakej přecitlivělej, a ať už mizím.

Zpátky do nemocnice jsem se vracel už za pár hodin. Měl jsem vysokou horečku, rána mi hnisala a to nejlepší mě teprve čekalo. Poslali mě na CT a na sono, ale už bylo nějak pozdě, a tak mě zřízenec nechal spolu s tátou čekat za zavřenými dveřmi uprostřed prázdných chodeb, a šel si něco zařídit. Když jsem začal kolabovat, otec se nemohl dobušit o pomoc. Uprostřed jedné z největších nemocnic v Praze. Dobře to dopadlo a lékaři mě poslali zpátky na lůžko. Dodnes nevím, proč mi nenasadili něco na utlumení docela urputné bolesti. Žádal jsem, ale marně. Absces si žil celou noc vlastním životem a já při teplotách blouznil, jak sháním po liduprázdných chodbách doktora.
Ráno už byla nemocnice zase ve formě a banální komplikaci mi začali s výrazným zpožděním, zato úspěšně léčit a tlumit. Do té doby by mě nenapadlo, že jsem na vyhlášené motolské chirurgii pana profesora Pafka. Také můj urolog, se kterým jsem následně řešil problém zvláštně vedeného operačního řezu a pohmožděného semenovodu, docela kroutil hlavou.
Konec dobrý, všechno dobré. Jenže už se nezbavím pocitu, že lékařské papíry s chybným závěrem znamenají víc než moje pocity. Je vám blbě? Lékař napsal, že jste v pohodě. Potřebujete informace? Důvěřujte nám, my už víme, jak na to. Když doktoři vstupovali k vizitě, my všichni na pokoji jsme k nim upínali své pohledy jako k božstvu. To byla panečku závislost.
Tenhle nerovnoprávný vztah mezi lékařem a pacientem zůstane zakonzervován, dokud doktoři nebudou vedením vyzýváni k osobnímu přístupu a podle něj i hodnocení. A taky, pokud se pacienti budou chovat stejně bázlivě jako já před šesti lety. Nechal jsem věc plavat s tím, že se to asi stává.
Ostatně potkal jsem v Motole i jinde lékaře, se kterými byla radost komunikovat, použil bych i slovo "spolupracovat". Ale ví o nich vůbec vedení nemocnic? Ví, že jsou k nezaplacení? Existuje účinná zpětná vazba pacient - lékařské zařízení?
Ministerstvo sice dvakrát ročně rozdá pacientům dotazníky, zda jsou spokojení, ale nezdá se, že ti by odpovídali bez zbytečných obav, komu že se papír dostane do ruky. Když si na webu jednotlivých nemocnic zadáte do vyhledávače slovo "stížnost", často vám nic nevyhledá. Naopak některá zařízení už zřídila schránky pro poznámky pacientů a příbuzných. To je cesta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama