Problém zatopených: komu věřit?

26. dubna 2006 v 9:39 | Filip Černý
Já žádnou pomoc nepotřebuju. Zůstanu v baráku, i když mi budou pod okny plavat policajti," řekla mi v polozaplaveném Hřensku jedna z místních obyvatelek. V té době už obec připomínala město duchů. Jindy posetá stánky vietnamských obchodníků s veteší a plná turistů, kteří chystají výšlap na Pravčickou bránu, dnes hrůzostrašně tichá, pokrytá rozmáčenými odpadky, které obchodníci vyhazovali rovnou do proudící řeky.
"Po té tragédii v roce 2002 jsme se taky na nohy postavili sami. Nikoho jsme o nic neprosili. Přišli kamarádi a pomohli. Stát taky sliboval, že pomůže, ale ty částky, co pak zaplatil, byly směšný", dodala její sousedka. V jejím krámku bylo v té chvíli už půl metru vody a prognóza zlá. Krizový štáb hlásil, že v příštích dnech stoupne hladina o dalších 50centimetrů. "Na zdech zůstane takový zvláštní hlen z té špíny, kterou Labe přitáhlo z celé republiky," říká podnikatelka, " to budeme pak celé dny čistit a dezinfikovat, pak vysoušet zdi, znovu omítat a obkládat". Tohle bohužel ve Hřensku znají dobře. Před čtyřmi lety se dostali na první stránky novin a v lednu 2003 voda do domů vlétla znovu. Navíc v zimě, takže ihned zamrzla.
Chodím po Hřensku, hladina Kamenice nezadržitelně stoupá, a říkám si, komu vlastně místní ještě věří? Poslouchám ironické poznámky o lidech na radnici. Slyším i o tom, jak přílivová vlna v roce 2002 odplavila důvěru, že obec, kraj nebo snad stát pomůžou. Ale když sedím na místním úřadě, vidím strhané tváře lidí, kteří už pět dní nespí právě proto, aby se něco podobného už neopakovalo. Ta snaha je do očí bijící. Dobrovolní hasiči běhají po vesnici a hlásí každé zaparkované auto, místní strážník se snaží mít v notýsku každého občana, včetně těch, kteří jsou jen na návštěvě. Přesun několika jedinců na druhý konec městečka připomíná armádní manévry. Starosta Černý vypadá jako člověk, který nic nepodcení. Konečně za dva dny bude ležet celá obec v hlubokém jezeře. Neprůjezdná, dostupná jen na lodi.
A přesto se zdá, že někteří místní jsou plní nedůvěry. Smějí se Paroubkovi, jak prolétává desítky tisíc korun vrtulníkem. Na některé sousedy se spolehnou, jiné úplně ignorují. "Jo vztahy jsou tady špatný," slyším unisono v jedné z nejkrásnějších obcí České republiky.
Na krizovém štábu nadávají na televizi, že už několik dní hlásí v Hřensku "evakuaci". Pro novináře je to zaklínadlo, které slibuje dramatické příběhy a překotný vývoj k horšímu. Pro lidi, kteří žijí u vody, je to slovo, co chtějí slyšet až naposledy, když už není vyhnutí. "Tady žádná evakuace zatím není, většina lidí se prostě zbalila a odešla. Nikdo je nutit nemusel, ještě si pamatují rok 2002," vysvětluje starosta Černý.
Je to určitě zákonitost žurnalistiky, že ve zprávách slyšíte vždycky ty nejhorší předpovědi, zatímco lidé na řekách chtějí slyšet ty nejlepší."Mám věřit, že hladina nepůjde nad 9 metrů," ptají se lidé, " když před tím hlásili, že bude ještě o půl metru výš?" A tak dál. Mám věřit hydrometeorologům, když to tehdy tak špatně spočítali? Mám věřit kraji, který se bude starat o krajské město a do vesnic už nedohlédne?
Tak se brodím zatopenou obcí a říkám si, komu jinému by člověk měl věřit než svým sousedům, které si sám na místní radnici zvolil? Jsou přece stále pod dohledem. Vzpomínám si, že už před čtyřmi lety všichni zatopení mluvili o ohromné vlně solidarity. Po práci přišli známí i neznámí, nasadili holinky, rukavice a vrhli se do bahna, přestože se mohli v klidu koukat doma na realityshow "Povodeň u sousedů".
Takže tady jsou lidi, na které se dá v nouzi spolehnout, že přijdou pomoci! Ale jak je dostat do samospráv? A pak ještě výš?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama